3.4.2011 Manželský trojúhelník a "manuál" svatého Pavla :-)

Dělala jsem doma tak trochu jarní úklid. Už jsem tu o tom kdysi myslím jednou psala, ale úplně nejraději ze všeho přerovnávám knihy v knihovně :-) . Z těch knih na mě totiž skoro pokaždé "vykoukne" nějaké to překvapení ať už  v podobě založeného dopisu, vzkazu, fotky nebo třeba zapomenuté bankovky :).
Ani tentokrát jsem nebyl zklamaná. Z jakési hodně staré a velmi dlouho nečtené knihy mi vypadnul k nohám rukou psaný lístek. Při bližším ohledání se ukázalo, že je to opravdu "veliká vzácnost" a dnes už vlastně  "starožitnost" :-)) .Ten kousek papíru byl totiž z doby, kdy jsem byla asi tak o polovinu let mladší než teď a mně se v tu chvíli okamžitě vybavilo jedno "spolčo", do kterého jsme s manželem (vlastně tehdy ještě s "novomanželem" :) ) chodili. Tenkrát se právě na tomto setkání hovořilo o manželství a měli jsme si pravdivě odpovědět na 3 následující otázky:

1. Proč jsem vstoupil do manželství?
2. Co očekávám od manželství
3. Co je v mém každodenním životě na prvním místě?

Tehdy jsem odpověděla takto:

1. Cítila jsem se být k manželství povolána a chtěla jsem jít s někým společně k Bohu. Být někomu prospěšná, dávat se druhému, obohacovat druhého a být obohacena, předávat svou víru ve svých dětech dál.
2. Vidím v manželství jednu z cest, která vede k Bohu. Cestu, na které se manželé navzájem posiluji, povzbuzují, podpírají a mají se rádi.
3. Bůh a jeho vůle

Musím říct, že jsem to všechno četla s lehkým dojetím a vduchu si kladla otázky: "Je to teď po 20ti letech v manželství stejné? Takové, jak jsem si to představovala? Jak jsem očekávala? Jak jsem se za to modlila? Byly by dnes moje odpovědi stejné?"

Za pár dní oslavíme s manželem 2O let společného života a já můžu jen s velkou vděčností a radostí říct:   ANO :-) , JE to takové.
A to jen díky tomu, že jsme vždycky tvořili jakýsi "manželský trojúhelník" :-)  - můj manžel, já a ...(ten nejdůležitější) Bůh. Zvali jsme ho vždy do všeho, co jsme prožívali, dělali, trpěli, do všeho z čeho jsme se radovali, v co jsme doufali.

Jeden citát říká: "Láska není dívat se jeden druhému do očí, láska je dívat se jedním směrem."
A my jsme se vždycky snažili dívat jedním směrem - k Bohu.
Ne, nebylo to vždy jednoduché. Prožili jsme i spoustu krizí, bolestí a zranění . Ale na druhou stranu také mnoho radosti, štěstí a nádherných chvil . Prostě tak normálně, jak už v to v životě chodí :) .

S Boží pomocí jsme všechno zvládli, překonali vydrželi, "ustáli". Možná také proto, že jsme se v manželství oba řídili "manuálem", který napsal už sv. Pavel. :-)) (mimochodem, jeho text jsme měli i na svatebním oznámení). Takže jaké rady dává sv. Pavel?

"Láska je  shovívavá, dobrosrdečná, láska nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se děje něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává." (1Kor 13,4-7)

Milí "signálníci" ať už jste ženatí, vdaní, svobodní, zadaní, nezadaní nebo teprve na toho pravého (pravou) čekáte, přeji všem, ať jste vždy obklopení nejen láskou, ale i Láskou, ve které "žijeme, pohybujeme se a jsme". :-)

P.S. Jak byste si na ty tři otázky odpověděli vy? :)