Maria řekla
ano,
když mohla říct ne, a anděl by vyhledal ženu jinou, aniž by to byl v očích Boha hřích, protože On zná dokonale slabost svých dětí.
Ona však pravila:
Buď vůle tvá.
Věděla, že se slovy anděla přijímá i osud naplněný bolestí a utrpením: srdce jí zjevilo odchod milovaného syna z příbytku, stejně jako ty, kteří jej následovali a posléze zapřeli. A přesto pravila:
Buď vůle tvá.
V nejposvátnější chvíli života ženy se musela uchýlit do stáje, kde porodila, protože tak stálo v Písmu svatém. A přesto pravila:
Buď vůle tvá.
Vystrašená hledala svého syna v ulicích města a našla jej v chrámu. A on ji požádal, aby jej nerušila, protože musí plnit jiné povinnosti a úkoly. A přesto pravila:
Buď vůle tvá.
Věděla, že s mečem bolesti zabodnutým v srdci bude po zbytek svých dnů hledat svého syna, a každou minutu se bude strachovat o jeho život, protože je pronásledován a v nebezpečí. A přesto řekla:
Buď vůle tvá.
Když ji k němu nepustil dav, uprostřed kterého jej našla.
Buď vůle tvá.
Když chtěla aby mu řekli, že přišla jeho matka a on jí vzkázal "má matka a mí bratři jsou zde."
Buď vůle tvá.
Když jej všichni opustili a jediný, kdo klečel u kříže a snášel výsměch nepřátel a zbabělost přátel, byla ona, ještě jedna žena a jeden muž.
Buď vůle tvá.
Buď vůle tvá, Pane. Neboť jen Ty víš, jak slabá jsou srdce Tvých dětí, a na každého uvalíš jen takové břímě, jaké je schopen unést.
(Paulo Coelho: U řeky Piedra jsem usedla a plakala)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.