8.3.2013 Jak moc se podobáme?

Už dlouhá léta znám jeden starší manželský pár. Vlastně se s nimi setkávám už od malička.
Na těchto manželích je zvláštní jedna věc. Jsou si totiž s přibývajícími léty čím dál víc podobnější jeden druhému. Úsměvem, hlasem, gesty, dokonce i některými rysy v obličeji .... Panuje mezi nimi podivuhodné souznění a soulad.

Četla jsem kdysi jeden článek o tom, že si manželé začnou být po mnoha letech společného soužítí opravdu podobní. Jeden americký vědec prý zkoumal fotografie manželských dvojic v době, kdy uzavřeli sňatek a potom znovu po 25ti letech.
Výsledky bádání ukázaly, že čím déle spolu dvojice v manželství žije, tím jsou si manželé více podobní a čím šťastnější manželství dvojice prožívá, tím větší pravděpodobnost podoby vzniká. Člověk má tendenci napodobovat mimiku a chování člověka, který je mu sympatický.
Zkrátka, čím více jeden druhého miluje a zná, tím více se tomu druhému podobá. Je to "sdíleným štěstím", jak píše onen vědec.

A mě napadlo - jak je to s námi a s naší podobností Bohu?  Jak dalece se Mu podobáme? Vždyť přece -

"Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím..." (Gen 1,27)

A je to vzájemné. Naopak zase Ježíš se z lásky k nám

"stal opravdu jedním z nás, ve všem nám podobným kromě hříchu.“ (GS 22).

Aby bylo manželství šťastné , musí manželé o svůj vztah pečovat a posilovat ho vzájemnou láskou.
Jak ale my věřící pečujeme o náš vztah k Bohu?:
Jak moc se snažíme Boha poznat a tak Ho i lépe milovat?
Jak se staráme o krásu naší duše?
Jsme Božím obrazem - ale Bůh je láska. Jsme i my láska?
Odraží se tato láska v našem životě?

Michael Quoist napsal:

"Žiješ-li z Krista, stane se
              tvůj pohled pohledem Krisovým
              tvůj úsměv úsměvem Kristovým
              tvůj obličej tváří Kristovou
- Abys byl krásný, zastav se ;
              jednu minutu před zrcadlem,
              pět minut před svou duší,
              patnáct minut před svým Bohem ..."