Křížová cesta - Pane, rozmnož naši víru

Pane, rozmnož naši víru

(Křížová cesta Edwarda Stanieka)
  

   Pane, stojíme na cestě, která vede na Golgotu. Toužíme poznat, co naplňovalo tvé srdce v posledních chvílích před smrtí. Přicházíme s prosbou za upevnění naší víry i víry našich bližních. Dej, aby současně s naší prosbou došla k Otci i naše modlitba.

I. Tváří v tvář nespravedlnosti

Pane, byl jsi nevinný, a přece jsi beze slova odporu přijal rozsudek smrti. Pro nás je taková situace vždy spojena s pokušením položit si otázku: "Kde je Bůh, obránce nevinných?" Nebo: "Jaký je to Bůh, který nebrání svoje vyvolené?" Pane, nauč nás tváří v tvář nespravedlnosti upevňovat naši víru. Dej, ať pochopíme, že tvůj Otec dokáže navzdory nespravedlnosti a křivdě zrealizovat své spásné plány.

II. Víra ve vztahu k povinnosti

Dřevo kříže je znakem všeho, co jsi musel snášet od Nazaretu. Je to znak povinností, které na tvoje ramena vložil milující Otec. Pane Ježíši, stává se, že naše povinnosti v nás vyvolávají vzpouru, jsou těžké, je jejich moc. Tehdy se objevuje pokušení odhodit je a utéct. Je nám lhostejné kam, jen ať to je daleko od toho, co je povinností. Nauč nás, Pane, očima víry poznat smysl našich každodenních povinností, zejména tehdy, když jsme jimi velmi zatížení.

III. Víra v hodině skleslosti

Jsou situace, ve kterých člověku všechno padá z rukou, rozbíjí se, sype se a on nedokáže vstát vlastními silami. Tehdy se objevuje pokušení rezignace. Zdá se, že nic nemá smysl. Jak těžké je v hodinách skleslosti najít smysl námahy, práce a života. Pane, ty vstáváš z prvního pádu. Nauč nás prožívat chvíle zklamání tak, abychom posílení vírou v tebe vstali.

IV. Uvěřit Bohu

Bolestné setkání Matky a Syna. Syn znal smysl svého utrpení. Matka ačkoli nerozuměla, věřila, že taková je cesta k vítězství. Této víře se učila celý život. Čekala na meč bolesti, který měl proniknout její srdce. Nyní poznala, jak je ostrý a jak hluboko raní jeho bodnutí. Bolestná Matko, buď nám průvodkyní na cestě naší víry.

V. Víra v cenu dobroty

Šimon byl přinucen zapojit se do spásného díla, které otevírá bránu světa víry. Udělal to z donucení, a přece jeho dobrý skutek přinesl ovoce. Synové Alexander a Rúfus vešli do světa víry. Kdokoli nezištně koná dobro, byť z donucení, dostane jeho ovoce. Skutečné dobro vždy přinese ovoce. Šimone, spolu se svými syny vypros nám milost uvěřit, že vždy má cenu být dobrým.

VI. Spolupráce s milostí

Veronika neměla moc času zastavovat se. Byla to jen chvilka. Byla nablízku a spatřila znetvořenou tvář Spasitele. Přistoupila docela blízko a utřela mu ji. Pane Ježíši, každý, kdo chce vstoupit na cestu zdokonalování víry, musí využít milost přítomného okamžiku. Veronika to udělala dokonale. Využila neopakovatelnou chvíli, využila možnost provést dobrý skutek. Za minutu by už bylo pozdě. Její dílo trvalo pouze několik vteřin, ale jeho ovoce bude trvat věčně. Tak je to při každém skutku, v němž člověk spolupracuje s milostí. Veroniko, nauč nás využít každé příležitosti ke konání dobra. Nauč nás spolupracovat s milostí přítomné chvíle.

VII. Přemoci znechucení

Znechucení - jedno z velkých pokušení na cestě víry. Zaútočí na člověka, když je cíl ještě daleko. Cesta je velmi namáhavá a její ovoce ještě není vidět. Tehdy vyvstává otázka: "Má cenu dál se namáhat? Možná ani nikdy nedojdeme do cíle. Stojí to za to?" Pane, ty jsi řekl:" Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. "A teď nám ukazuješ, co to znamená vytrvat až do konce. Unavený, vyčerpaný do krajnosti, vstáváš, abys šel dál. Pane, nauč nás překonávat každé pokušení k znechucení.

VIII. Hodnota napomenutí

Pane Ježíši, napomínáš plačící ženy. Zda využijí toto napomenutí? Zda má vůbec význam napomínat? Šlo ti o to, aby nastoupily na cestu víry. Zda jim tvé napomenutí pomohlo udělat tento krok? Nevíme, Hospodine,jestli tvá slova zasáhla jejich srdce. Chceme se však při tomto zastavení učit přijímat tvá napomenutí tehdy, když se dopustíme chyb a když nám chybí odvaha. Prosíme tě, Pane, nikdy se nevzdej napomenutí, které budeme potřebovat

IX. Pokušení pochybovat

Nejtěžším hříchem je pochybnost, která se často mění v zoufalství. Člověk se odvrací od Boha. Pochybnost se objevuje tehdy, když člověk hledíc na obtíže, které ho přerůstají, nevěří v Boží pomoc. Objevuje se tehdy, když člověk zapomíná, že ty, Hospodine, jsi Průvodcem. Ty vybíráš cestu a pomáháš překonávat obtíže a různé překážky, které se na této cestě vyskytnou. Pane Ježíši, vysvoboď nás od pochybností.

X. Ponížení - zkouška víry

Potupa ničí dobré jméno. Pane, lid tě svléká z šatů. Tvůj Otec i to používá na obohacení světa. V našem životě se také objevují chvíle ponížení a potupy. Abychom mohli přes ně vítězně projít, je třeba se pevně chytit tvé ruky. Tehdy desáté zastavení našeho života obohatí naše srdce a skrze nás obohatí jiné. Pane Ježíši, ty stojíš nahý před zástupem lidí. Veď nás přes těžké chvíle potupení a dej, abychom ti i v takové situaci dokázali věřit

XI. Víra tváří v tvář utrpení

Utrpení je vždy zkouškou víry. Děkujeme ti, Pane, za příklad tvého utrpení. Nikdy bychom nevěřili, že nám rozumíš v hodině našeho utrpení, kdyby nebylo hřebů, které ti probodly ruce a nohy. Spolu s tebou je pro nás snadnější snášet utrpení. Ty jsi ho posvětil. Způsobil jsi, že hodiny utrpení mohou velmi přispět k posílení naší víry. Pane, buď s námi v hodinách našeho utrpení.

XII. Smrt skutkem víry v Boha

"Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Tvá smrt, Pane, se stává skutkem víry v Otce. Celý náš život má být neustálým zdokonalováním víry, abychom v poslední chvíli života dokázali udělat ten rozhodný krok a uvěřili Otci. Je to vstup do tajemství, které je pro nás zcela neznámé. Víra nám říká, že v tomto tajemství nás očekává náruč milujícího Otce.

XIII. Víra v tajemství smrti

Kriste, když tvá Matka pod křížem držela tvé zmučené tělo, zdokonalila svou víru. Každé setkání se smrtí našich blízkých může a má zdokonalit naši víru. Pouze víra dokáže objevit v smrti začátek nového života. Bolestná Matko, nauč nás využít bolestí naplněné rozloučení s blízkými k obohacení naší víry v Boha.

XIV. Víra v zmrtvýchvstání

Pane, tvůj hrob je nadějí světa. Na tomto prázdném hrobě, který svědčí o tvém vzkříšení, buduje církev celou svou víru. Nauč nás, Pane, neustále zdokonalovat víru v tvé zmrtvýchvstání, neboť v něm je skryto i naše zmrtvýchvstání.

 (zdroj: www.modlitba.sk, přeloženo z polštiny)