19.10.2012 Tatínkům

Tenhle článek bude tak tak trochu vzpomínkový.  Je to dnes (přesně na den) 11 let co můj tatínek odešel k Tatínkovi.
Nebojte se, nebude to vzpomínání smutné, dušičkové. Spíš radostné a vděčné - takové, jako byl i můj tatínek.

Vzpomínám a pomalu se mi před očima objevují útržky vzpomínek,které skládají se jako mozaika.
Můj tatínek::

- miloval Boha, život a lidi
- miloval maminku
- jeho oblíbená věta: "Mám vás všechny tak rád, že bych za vás dýchal."
- často jsme ho viděli klečet na kolenou při modlitbě
- jeho neúnavnost  s jakou se nám dětem snažil předat víru
- jeho nezaměnitelný smysl pro humor a nezdolný optimismus.
- jeho obětavost se kterou by pro svou rodinu (a pro druhé) udělal "první poslední"
- jeho otevřenost a odvaha s jakou s námi dokázal mluvit i o "ožehavých" tématech, kterým by se někteří rodiče nejraději vyhnuli.
- naučil mě milovat svobodu a vážit si ji. Té správné svobody Božích dětí.
- naučil mě, že je jedno jestli mluvím s bezdomovcem nebo s kardinálem - se všemi mám jednat s láskou, úctou a beze strachu
- dával mi číst dobré knihy, které mě vždy směrovaly spávným směrem
- učil mě rozlišovat "zrno od plev"
- uměl se radovat a žasnout nad veškerým Božím stvořením
- rád mě "zkoušel" z katechismu  :-) (to jsem ale dokázala ocenit až jako dospělá)
- naučil mě milovat a chápat hudbu
- jako muzikant hodně cestoval a už jako malé děti nás učil jak "to chodí ve světě"

Bohužel, poslední roky života mu nemoc vzala paměť a schopnost rozpoznávání. Přesto ale, když jsem se s ním viděla naposledy, tak jeho poslední slova byla: "Mám tě rád, modli se za mě".
Myslím, že teď už je to naopak. Že teď už je to on, kdo se za nás přimlouvá u našeho Boha.

A tak moc a moc děkuju svým oběma tatínkům.
Tomu nebeskému, že mi dal takového úžasného pozemského tatínka.
Tomu pozemskému za to, že mě svým životem, příkladem a slovem vždy ukazoval cestu k našemu  nebeskému TATÍNKOVI.