7.9.2012 Byla jsem při tom

"Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás,
tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas:
Otče, ať jsou jedno, jak ty ve mně,
ať jsou světlem světa, solí země.

Pomáhej Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc,
pomáhej Duchu pravdy, poznávat stále víc,
že je Kristus jeden , nerozdělen,
že je hlavou církve a my tělem.

Církev tvá ať se stane domovem lidem všem,
místem, kde jsme si blízcí v Ježíši, bratru svém,
kde se svátek lásky stále světí,
kde se sdílí všechny Boží děti.

(píseň z kancionálu č. 910 )

Tak přesně tato písnička mi zněla v hlavě celou minulou neděli (a vlastně ještě dnes a kdykoliv si na tu neděli vzpomenu :-) ) a já se s vámi prostě musím podělit o všechnu tu radost, pocity sounáležitosti, blízkosti, solidarity a všechny ty krásné zážitky, které jsme jako farní rodina právě onu zmíněnou neděli prožili.

U příležitosti svátku svatého Augustina se u nás ve farnosti už potřetí konal farní jarmark. Je to akce, která má za úkol aspoň nějak přispět na pomoc všem potřebným. Letos byl výtěžek z jarmarku věnován hospici sv. Alžběty v Brně. Farníci malí , velci, staří ,mladí ... každý se letos nějak zapojil a přispěl nějakým tím svým kulinářským, výtvarným nebo jiným výtvorem. A že jsou farníci od sv Augustina opravdu šikovní ... :-)
Na jarmarku bylo k dostání skoro všechno : zavařeniny, perníky, koláče, cukroví, bižuterie, hračky pro děti, vypěstované kytky v květináčích, různé umělecké předměty, malované hrníčky, šité tašky, zástěry, polštáře, koření....
Ale jarmark nebyl jen místem nákupů, pro mnohé z nás byl hlavně místem pro setkání, lepší poznávání se , sdílení a sbližování. Ještě dnes ve mně doznívají krásné vzpomínky a chtěl bych aspoň touto cestou vyjádřit svůj obdiv a dík:

- mnoha farníkům, kteří strávili spoustu a spoustu hodin pečením, pletením, modelováním, zavařováním, malováním a jiným tvořením
- stařence, která si koupila cukroví za 20Kč, platila tisícikorunou a rozhodně nechtěla peníze nazpět
- malému klučinovi , žmoulajícímu v ruce hrst korun, aby mohl mamince koupit perníkové srdce (chyběla mu koruna, ale tu jsem mu prostě odpustila :-) )
- obětavým malým i "velkým" dětëm, které pomáhaly při prodeji nám dospělým (když bylo potřeba "podaly", "přinesly", "vyřídily"...)
- prodejci časopisu Nový prostor, který prosil,ať mu schovám jeden kompot, který zaplatí, jenom co prodá potřebný počet časopisů (opravdu si pro kompot později přišel a koupil si ho)
- farníkům , kteří nejen něco vyrobili (upekli) , ale následně si svoje vlastní výrobky zase zpátky koupili, čímž přispěli vlastně 2x !!
- skautům, kteří pokaždé příjdou s nějakými novými nápady a moc pomohli při všelijakém tom chystaní, přenášení, stěhování, úklidu...
- všem kteří přispěli nejen výrobky nebo penězi , ale třeba úsměvem a dobrou náladou a především modlitbou za zdar celé akce.

Na závěr bych se s vámi chtěla podělit o jednu moc pěknou "definici" farnosti, která mě zaujala na internetu (autorem je o.P.Nešpor) :

"Farnost je parta lidí, kteří se nadchli pro Ježíšovu věc. Spojuje je bratrství a vzájemná touha přinášet občerstvení tomuto světu skrze naslouchání, soucítění, vzájemnou službu..."

Mějte se krásně poprázdninově a hezké dny :-)