všechno možné i nemožné pro vaše pobavení a povzbuzení (možná i k zamyšlení)

17.9.2012 Záleží na přístupu

17. 9. 2012 21:13
Rubrika: Jak šel život

 

 

Dnes ráno na školní mši zazněl během kázání následující příběh"

Jedna chudá vdova měla dva syny. Sama byla již velmi zesláblá a její živobytí záviselo na úspěchu malých krámků obou synů. Každý den se strachovala, jestli něco prodají, a doufala, že budou úspěšní.
První syn prodával deštníky. Když se matka ráno probudila, hned se podívala z okna, jestli svítí slunce, nebo se chystá na déšť. Když byla obloha tmavá a zamračená, řekla vesele: "Dnes nějaké deštníky určitě prodá!" Když ale svítilo slunce, celý den měla po náladě a strachovala se, že si deštníky jejího syna nikdo nekoupí.
Druhý syn prodával vějíře. Chudák vdova se každého rána zadívala k obloze. Když bylo slunce schované a zdálo se, že bude pršet, zachmuřila se a lamentovala: "Dnes si určitě vějíř nikdo nekoupí."
Ať už bylo počasí jakékoliv, vdova si vždy našla něco, s čím si dělala starosti. Svítilo-li slunce, strachovala se, že si nikdo nekoupí synovy deštníky, když slunce nesvítilo a obloha se zatáhla, bědovala, že si nikdo nekoupí vějíře druhého syna. S takovým přístupem nikdy nemohla nalézt štěstí.
Jednou potkala svou přítelkyni, a ta jí řekla: "Jdeš na to úplně špatně, drahá. Ty přece nemůžeš být nešťastná. Když svítí slunce, lidé si koupí vějíř, když bude pršet, koupí si deštník. Podporují tě oba synové, takže nikdy nezůstaneš bez peněz!"
Vdova si uvědomila tuto prostou pravdu a změnila se. Od té chvíle byla až do konce života šťastná.
(pozn. příběh je z knihy Briana Cavanaugha - Malé příběhy)

Musím říct, že výprávění zaujalo nejen všechny školáky, ale i mnohého z nás přítomných "dospěláků".
Mnohokrát během dneška jsem si na ten příběh vzpomněla. Hlavně tehdy, když jsem byla v pokušení na něco si stěžovat, reptat nebo být nespokojená.
A tak jsem se dnes celý den spíš snažila soustředit na všechna dobra a požehnání, kterými mě dobrý Bůh stále a stále tak "marnotratně" zahrnuje a ne na to, že třeba něco není tak jak jsem si představovala nebo jak jsem si plánovala.
Teď už je večer a já se mohu jen připojit, k svatému Filipu Nerimu, který prý měl ve zvyku modlit se následující večerní modlitbu:

"Pane, děkuji ti, že dnes věci neproběhly tak, jak jsem si přál já, ale tak, jak jsi to chtěl ty.“ 

Mějte se všichni krásně   ....."...... A buďte vděčni" (Kol.3.15). :-)

Zobrazeno 1215×

Komentáře

tencek

To mi připomíná média: Když je v zimě spousta sněhu, referují o tom, kolik silničáři utratí za posyp, jak budou na jaře silnice samý výtluk, apod. Když je zima slabší, ukazují nebožáky vlekaře a hoteliéry zimních středisek a vyčíslují jejich ztráty. Ať sněží, nebo ne, vždy se najde někdo, kdo na to doplatí a rád si popláče před televizními kamerami :)

Klarysa

To mi připomíná moji matičku. Neustále se strachuje, co z těch jejich dětí bude, co budeme jíst, aby vyšla výplata...... Ale na radosti všedního dne ji nějak nezbývá.....

jancaz

jejda, matička...taky jsem matička a občas to cítím podobně...ale jinak, příběh úúúúžasný, díky za něj :-)

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz