3.4.2012 Jak "smrdí" hřích

"Fuj, co to tady tak příšerně smrdí ?! To je smrad jak z pekla !", volám na syna, který něco "kutí" v kuchyni. Zároveň zneklidněně pátrám v paměti, kde a jestli vůbec máme doma hasící přístroj, protože to, co se line z kuchyně je zápach vpravdě "dábelský"..
"Ále, nic" odtuší syn a já raději rychle spěchám do kuchyně, protože když náš syn "nedělá nic" , tak je to vždycky NĚCO :-).

"Jenom pálím hříchy", vysvětluje klidně, když udýchaně vrážím do dveří.

Abyste rozumněli byli jsme dnes odpoledne s dětmi u svátosti smíření a naše děti mají takový zvyk - papírky, na kterých mají napsané svoje hříchy, vždy po návratu zničí -roztrhají, skartují, spálí, spláchnou do záchodu ... :-), jako znamení toho, že je všechno opravdu a úplně odpuštěno a že už s těmi hříchy nechtějí mít nic společného.

"Teda ty hříchy ale hrozně smrdí ...." pronesla moje dcera a já jsem si v tu chvíli s vděčností uvědomila, jak velkým darem je pro nás svátost smíření, ve které se můžeme setkat s Boží odpouštějící láskou. A odcházíme z tohoto setkání očištění,  znovuobnovení a "voňaví" .
Voňaví láskou, radostí a pokojem.