všechno možné i nemožné pro vaše pobavení a povzbuzení (možná i k zamyšlení)

Čistota srdce

4. 3. 2012 14:26
Rubrika: K zamyšlení

Ve své knize o životě svatého Františka popisuje Jiljí Leclerc, jak svatý František s bratrem Lvem při své jedné cestě překračovali potok a obdivovali čistotu jeho vody. Vzpomněli si přitom na jinou čistotu – na čistotu srdce.

     František si všiml, že bratr Lev náhle zesmutněl. František se ho zeptal: „Zdá se mi, že se trápíš.“ „Ano, kdyby nám byl dopřán kousek takové čistoty, pak bychom měli bláznivou, překypující radost našeho bratra Pramene a nepřekonatelnou sílu jeho vody.“
     Ve slovech bratra Lva se chvěla nesmírná touha. Stál melancholicky nad potokem, symbolem čistoty, která byla člověku odepřena.
„Pojď,“ řekl mu František a přitáhl ho k sobě. Oba se opět vydali na cestu. Chvíli mlčeli a pak se František zeptal: „Víš, bratře, co je to čistota srdce?“
„Když si člověk nemůže nic vyčítat,“ odpověděl bratr Lev bez přemýšlení.
„Pak rozumím, proč jsi tak smutný. Člověk si vždy má co vyčítat.“
„Jistě, a proto jsem se vzdal naděje na čistotu srdce.“
„Ach, bratře, nestarej se tolik o čistotu srdce! Podívej se na Boha! Obdivuj ho! Raduj se z toho, že je celý skrz naskrz svatý! Děkuj mu za to. Právě tomu se říká mít čisté srdce. A když se tak obrátíš k Bohu, nedívej se nikdy zpět na sebe samého! Neptej se, jak jsi na tom s Bohem!
Smutek nad tím, že nejsi dokonalý, že na sobě stále nacházíš viny, je lidský, zcela lidský pocit. Musíš pozvednout oči výše, hodně výše. Je Bůh, je Boží nekonečnost a jeho nezměnitelná sláva. Srdce je čisté, když se nepřestává klanět živému a pravému Pánu. Tím má podíl na Božím životě a je tak silné, že se ho i při vší jeho bídě může dotýkat věčná nevinnost a věčná Boží radost. Takové srdce je současně prázdné i přeplněné. Stačí mu, že je Bůh. Z této jistoty čerpá všechen svůj pokoj a všechnu svou radost. Ani čistota srdce není nic jiného než Bůh.“
     „Ale Bůh žádá, abychom se namáhali a zůstávali mu věrní,“ řekl bratr Lev.
„Jistě, ale svatost nespočívá v tom, že uskutečňujeme sami sebe, nespočívá v naplnění, které si člověk sám zajistí. Svatost je především prázdnota, kterou nacházíme, kterou přijímáme a kterou Bůh naplňuje v té míře, v jaké se otevíráme jeho plnosti.“
     Často se dopouštíme stejného omylu jako bratr Lev. Chceme se učinit dokonalými a příliš se zabýváme svými nedokonalostmi, svými hříchy, pocity viny, výčitkami.
Místo toho máme se obrátit k Bohu. On nás promění. Kdybychom jen tušili, jak velkou proměňující sílu v sobě nese Boží přítomnost! Ustavičná pozornost na jeho přítomnost a bezmezná důvěra v něj nás pozvedá a očišťuje jako nic jiného na světě.


(zdroj: časopis Světlo 51/2009)

 

Zobrazeno 1564×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz