Den svatého Valentýna. Ne, že bychom ho s manželem nějak zvlášť prožívali a slavili, ale jisté je, že už od včerejška mi v kuchyni na stole voní kytka růžiček (koupil je už s předstihem, aby náhodou nezapomněl :-) )
Přicházím domů (mám trochu zpoždění :-) ) zdravím se z manželem a probíhá následující "rozhovor":
Já : "Jé, dneska je vlastně svatého Valentýna a já pro tebe nemám žadný dárek (provinile). Co já ti jenom dám? Co by ti tak udělalo největší radost? " přemýšlím nahlas rozechvěle.
On : (lakonicky a vyhladověle) "Oběd !!!"
Chvíli je ticho, ale následně se oba začneme smát, vlastně spíš řehtat.
A já si s vděčností uvědomuju, že právě tenhle společný smích (a mnoho jiných společných věcí) je pro nás oba tím nejlepším valentýnským dárkem.
Dárkem, který zdaleka předčí všechny čokoládové bonboniery ve tvaru srdce, všechny kýčovité plyšáky se srdíčky nebo slaboduché rýmovánky na lesklých pohlednicích.
Přeji vám všem krásného Valentýna.
Máme to podobně. :+)
:-) já jsem včera upekla:-) nepečenou dobrůtku z BeBe sušenek. A manžel: jé pondělí odpoledne, a ona taková dobrůtka...co se děje? A ani se to nestačilo rozležet, mlsali jsme už včera a dnes to dojídali-tak vlastně toho Valentýna slavíme už druhý den
super, diky;)!
pěkný příběh psaný životem
romatické :))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.