Podzimní

Zdravím vás, vlaštovky, mé milé sestřičky.
Sedíte na drátech, jak černé notičky.

Zpívám si podle vás písničku podzimní,
stále mi dokola hluboko v duši zní.

(je plná dálek, slunce a naděje,
jak teplý vánek, když v zimě zavěje)

A občas zatoužím, pryč s vámi odletět,
zahlédnout z výšky, co zdola nevidět .

Povznést se vysoko, vysoko do oblak...
(někdy si ve svých snech létám "jen tak").

Můj milý Bože, chtěla bych vyletět "dále" a "výš".
jen Ty mé touhy znáš, jen Ty mě pochopíš...

Zanechat na zemi, vše co mě tíží,
být chvíli vlaštovkou, jež k Slunci se blíží....

Já vím, Pane - nemohu pořád jen "létat" a nebem plout,
mohu však k Tvým nohám s Marií usednout.