všechno možné i nemožné pro vaše pobavení a povzbuzení (možná i k zamyšlení)

Modlitba kněze v neděli večer

28. 7. 2011 19:43
Rubrika: Modlitby

Před chvílí jsem si přečetla TOBův článek. Krásný, pravdivý, velmi otevřený. A vzpomněla jsem si díky němu na jednu modlitbu, na kterou jsem nedávno náhodou narazila. Posílám ji TOBovi a všem těm, kterým pláče duše.

 

Modlitba kněze v neděli večer  -  Michael Quoist

Dnes jsem tak sám, Pane.
Hlasy a zvuky v kostele pomalu tichnou.
Lidé odešli,
a já se vracím domů,
sám.

Potkal jsem lidi vracející se z procházky,
přešel jsem kolem kina, které právě vychrlilo dav,
přešel jsem kolem kaváren, kde se nedělní hosté snažili
prodloužit radost svátečního dne.
Srazil jsem se s dětmi hrajícími si na chodníku,
s dětmi Pane,
s dětmi, které nikdy nebudou moje.
Zde jsem, Pane.
Sám.
Hrozí mi ticho,
samota tíží.

Pane, je mi 35 let,
mám tělo, jako ostatní lidé,
mám silné ruce k práci,
mám srdce stvořené pro lásku,
to všechno jsem Ti obětoval.
Ty jsi to všechno potřeboval,
já jsem Ti všechno dal, ale přece je to těžké, Pane.
Je těžké věnovat Ti vlastní tělo, když se chce dát bližnímu.
Je těžké milovat všechny a nevyhradit si nikoho.
Je těžko stisknout ruku, a nepodržet ji.
Je těžké budit lásku a zamířit ji jenom k Tobě.
Je těžké být sobě ničím a vším pro bližní.
Je těžké být jako bližní, mezi nimi, a být docela jiný.
Je těžké se stále dávat a nechtít přijímat.
Je těžké vycházet všem vstříc, když není nikoho, kdo by mi vyšel vstříc.
Je těžké snášet hříchy bližních bez možnosti odmítnout je nést.
Je těžké přijímat tajemství, a nemít právo je svěřit.
Je těžké být stále vedoucím, a ne vedeným.
Je těžké podpírat slabé, a nemoci se opřít o silného.
Je těžké být sám,
sám proti všem,
sám proti světu,
sám proti utrpení,
smrti,
hříchu.

Synu, ty nejsi sám,
já jsem s tebou,
já jsem ty.
Já jsem potřeboval lidské tělo k pokračování svého vtělení a vykoupení.
Od věčnosti jsem tě vyvolil,
já jsem tě potřeboval.

Potřeboval jsem tvé ruce, aby pokračovaly v žehnání,
potřeboval jsem tvá ústa, aby pokračovala v kázání,
potřeboval jsem tvé tělo, aby pokračovalo v utrpení,
potřeboval jsem tvé srdce, aby pokračovalo v lásce,
potřeboval jsem tě, abys pokračoval ve vykoupení; zůstaň se mnou můj synu.

Zde jsem, Pane,
zde je mé tělo,
zde je mé srdce,
zde je moje duše.
Dopřej mi být
dostatečně velkým, abych objal celý svět,
dostatečně silným, abych ho nesl,
dostatečně čistým, abych ho objal bez výhrady.
Dopřej mi, abych byl místem setkání a vždy jen místem průchodným,
cestou, která nekončí ve mně, poněvadž všechno směřuje k Tobě.

Dnes večer, Pane, kdy všechno umlká a já cítím krutou tvrdost samoty, kdy moje tělo touží uklidnit svůj hlad po rozkoši, kdy všichni lidé hltají mou duši a já se cítím bezmocným nasytit je všechny, kdy celý svět tlačí váhou své bídy a hříchu na má ramena, znovu Ti opakuji své " ANO", bez velké slávy, ale pomalu, jasně a pokorně,
sám před Tebou, Pane,
v klidu nedělního večera.

 

Zobrazeno 14501×

Komentáře

Nelly15

S kamarádkou jsme jednou "vyzpovídali" jednoho starého kněze. Když vyprávěl o svém povolání, řekl, že nejtěžší není se pro nějaké povolání rozhodnout, ale vytrvat v něm. Moje kamarádka, která tehdy řešila, kudy v životě jít, na to pravila, že pro ni je nejtěžší se pro něco rozhodnout. Já se tehdy toho kněze zastala, že on už asi ví víc, když má za sebou i čas rozhodování i čas být svému rozhodnutí věrný. Nikdy jsem knězem nebyla a troufám si tvrdit, že ani nebudu.;-) Nicméně stejně jako v manželství přicházejí manželské krize, tak musí nutně přicházet i kněžské krize. Vždyť jaká by to byla na světě spravedlnost, kdyby kněžství bylo bez kříže? To by po něm zatoužili přece všichni a nikdo by neplodil děti a lidstvo by vyhynulo, no ne??;-) Takže proč by kněz jednou či víckrát za život nemohl vyslovit právě takovou modlitbu, ve které přiznává svou lidskou slabost a prosí Boha o sílu? Pokud si kněz projde sám nějakou takovou zkouškou, jak mnohem milosrdněji pak pohlíží na kajícníky, kteří před ním vyznávají Bohu své slabosti?? Líbil se mi film "Rabín, kněz a krásná blondýna". Jistě znáte - mladý kněz se zamiloval do své krásné kamarádky z dětství. Když je z toho nešťastný, protože by kvůli ní pověsil i své povolání na hřebík, zajde za svým důvěrníkem, starším knězem. Ten říká - "40 let jsem knězem. A každých 10 let jsem se zamiloval..." No, a přece ve svém povolání vytrval!:-) A to je důležité - že zvítězil jeho duch nad tělem! Vždyť neexistuje světec, který by před svou svatostí nemusel projít mnohými pokušeními. A je na nás - Božím lidu - abychom kněze ve svých modlitbách podpírali, aby zůstali věrni svému povolání. Stejně tak jako každý z nás...:-)

před okamžikem · smazat


Ewajzna

Myslím, že Helča to vystihla.

Zobrazit 24 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz