5.4.2011 Oslovilo mě v kancionálu :-)

Dnes se při mši zpívala píseň kterou jsem dodneška neznala (a že znám za ta léta skoro celý kancionál zpaměti... :-)) ).
No, noty jsem lovila všelijak ,ale velmi mě oslovil text té písně a myslím, že úplně nejlíp vystihuje "postní snažení" mnohého z nás.
Najdete ji pod číslem 319. Kdo ji neznáte, tak koukněte, kdo znáte, tak se nezlobte, jestli vás obtěžuju s něčím, co už je vám dávno známo. :)

Já chtěl bych Bože můj, mít srdce plné síly,
když slyším pozvání, ať za tebou se dám.
Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý
a touhu po slávě, že v sobě nezdolám.

Dnes na to vzpomínám, jak často jsem už slíbil,
že chci ti věrný být, vždy ve službě tvé stát
a zabývat se tím, co se tvé vůli líbí.
Však všechny sliby své jsem zrušil mnohokrát.

Neumím vděčný být, když požehnání dáš mně,
když radost přichází a chvíle pokojné,
a zcely hluchý jsem, když napomínáš vážně,
když smutek dopustíš, znamení varovné.

Tak stále poznávám, jak slabý jsem a prázdný,
jak sice snahu mám hlas Boží vážně vzít,
však zcela stačí, když někdo pohrozí mi,
a znovu upadám, má slabost vítězí.

Jen tvoje moudrost ví, co k službě sílu dává,
co sobce promění a smutné potěší,
jen za tvé pomoci se zastanu vždy práva
a věrnost pravdě tvé nebude přítěží

Tak jako prorokům a apoštolům kdysi
i mně dej moudrost svou a Ducha daruj sám,
ty, který v lásce své a moci nezměrný jsi,
i ve mně bezmocném si vybuduj svůj chrám.