12.2.2011 Kousek růžence
"Jé mamko, proč nosíš sebou tohle?", podivil se jeden z mých synů, když mi onehdy z kapsy kabátu vypadl kousek růžence. Když říkám kousek, tak tím opravdu myslím jen kousek. Asi tak jeden desátek a kus křížku.
Já vím, asi to vypadá divně, nosit po kapsách rozbité růžence, ale tenhle má pro mě zvláštní význam. Váže se k němu jedna příhoda, která se mi stala na začátku zimy.
Šla jsem vyzvednout dceru ze školy, šlapu si to takhle do kopce a po cestě se modlím. Hmm, modlím ...Připadalo mi to z mé strany spíš jako monolog.
Nevím, jak vy, ale občas mívám takové období, kdy mám pocity marnosti, malosti, nedostatečnosti, ubohosti....a já nevím jakých ještě -osti :-) a navíc se zdá, že Bůh je někde jaksi daleko, že prostě mlčí.
Byla jsem celá skleslá a smutná a vduchu jsem volala: "Pane Bože, slyšíš mě? Jsi tam? Máš mě rád? Můžeš mě vůbec použít? Můžu Ti být vůbec já - nedokonalá, slabá -nějak užitečná ?"
Takže si tak jdu, přemítám o své slabosti a "neúplnosti" a najednou mi sjedou oči na chodník a tam ve sněhu na chodníku leží růženec No - růženec -spíš jenom jeho torzo. Jen ten jeden desátek a zlomený křížek.
Samozřejmě jsem ho sebrala (přece ho tam nenechám povalovat) a jdu dál.
A potom mi to najednou všechno "z ničeho nic" :-) došlo, jak je to vlastně s tou mojí nedostatečností : Ten růženec vůbec nebyl dokonalý a celý (byl ho jenom kousek), ale pořád to BYL růženec, A pořád se na něm dal pomodlit aspoň ten jeden desátek.
Tak i já, ačkoliv jsem naprosto neschopná, slabá a nedostatečná, tak jsem to pořád JÁ koho Bůh miluje. Bezpodmínečně miluje. JÁ - taková jaká jsem, taková, jakou mě ON stvořil, jakou mě chtěl mít, taková, s jakou počítal ve svých plánech.
V tu chvíli mě zaplavila vlna veliké radosti a vděčnosti. Prostě mi to "došlo".:-)
Takže tak, jako někteří nosí v kapse kapesník a na něm uzel, aby nezapomněli na něco důležitého, tak já nosím v kapse právě tenhle kousek růžence, abych nezapomněla, že mě Bůh vždycky a bezpodmínečně miluje takovou jaká jsem, ať už jsem jakkoliv nedokonalá, "neúplná" nebo třeba momentálně "rozbitá".
Tak proto :-)
Mějte se všichni krásně.
Trochu to ve mě evokuje příběh, který jsem slyšela nedávno na mši a to o příběhu z nějaké knížky, kdy dělníci opravovali kostel a jeden z nich našel kříž s Ježíšem, ale - jeho ruce chyběly.. nikde se nenašly, ani farář o tom nic nevěděl.. tomu dělníkovi to nešlo z hlavy, nemohl se s tím smířit a zoufale si říkal, jak mohou být lidé takoví, jak mohou odebrat ty ruce Pána, jaká je to úcta .. a že v tom rozjímání slyšel Pánův hlas: "Jeníků, to Ty jsi mýma rukama".. a je to pravda. Máme být Pánovými rukami, nohami, ústy.. Pane, dej nám k tomu sílu. Amen.
Děkuji
Já jsem v jednom bytě který jsem tehdy kupoval, našel dosti velkého Krista na Kříži v lidové řezbě, malovaného, ale chyběla mu pravá ruka. Ani mě tehdy nenapadlo že bych byl Kristovou pravou rukou. Dal jsem ho kamarádu řezbáři, ten ručičku vyřezal, celé to namaloval, a mají doma krásného Krista Pána.
To je dobře.
Bůh k nám promlouvá..jen musíme naslouchat..Díky Pane!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.