3.7. 2010 Někdy stačí málo

Stála jsem dnes dopoledne v hypermarketu v dlouhé předlouhé frontě u pokladny.
Znáte to - začátek prázdnin, sobotní dopoledne - všichni dělají velké týdenní nákupy, spousta lidí nakupuje potřebné věci na dovolenou...
Ačkoliv pokladní dělaly co mohly, nakupujících spíše přibývalo než ubývalo a nervozita mezi lidmi čekajícími u pokladny stoupala každou vteřinou.
Potom stačí už jen nějaká maličkost, aby to mezi nimi začalo jiskřit.
Zatímco první platil kartou a neuměl zadat PIN, třetí omylem šťouchl do druhého nákupním vozíkem, čtvrtý začal nadávat, pátý okřikoval čtvrtého ať nenadává - no, zmatek nad zmatek.
Jednu chvíli už to skoro vypadalo, že dojde i na nějaké to fyzické násilí.
Ale vtom se stalo něco neočekávaného.
Malá asi pětiletá holčička, která do té doby stála se svým tatínkem někde na konci fronty a mlčky se ho držela za ruku, se najednou vydala směrem k největšímu "křiklounovi".
Musím říct, že mi v tu chvíli trochu zatrnulo. Jenže holčička se odvážně před toho člověka postavila, dala si ruce v bok a s vážnou tváří ho starostlivě oslovila:

"Pane, to je ale těžká práce, co?"

Všichni okolo se začali smát a i onen nespokojenec se k nim po malé chvilce přidal. Rázem byla atmosféra před pokladnou úplně jiná.
Bylo to, jako kdyby kdosi mávl kouzelným proutkem a já jsem si v tu chvíli vzpomněla na na jeden z příběhů Bruna Ferrera, který mě nedávno oslovil. Tady je. Třeba osloví i vás. :-)

-----

Míň než nic

"Řekni mi, kolik váží jedna vločka sněhu?" zeptala se sýkora holubice.
"Míň než nic," odpověděla holubice.
Sýkorka tedy vyprávěla holubici svůj příběh:

"Odpočívala jsem na větvi borovice a začalo sněžit. Ne nějaká bouře, to ne, vločky se lehce snášely na větev, pěkně pomaloučku. Protože jsem neměla co dělat, začala jsem počítat vločky, které dopadly na mou větev. Spadlo jich 3 751 952. když pomalu a lehoulince dopadla ta, při které jsem se dostala k číslu 3 751 953, která vážila míň než nic, jak jsi řekla - větev praskla…" Sýkorka dovyprávěla a uletěla pryč.

Holubice, která od dob Noemových představuje symbol míru, se na chvíli zamyslela a pak vyslovila svou myšlenku: "Možná že chybí jen jeden člověk, aby na světe zavládl mír…"

Snad chybíš právě ty.

(Bruno Ferrero - Příběhy pro potěchu duše)

----

Mějte se všichni hezky a přeji všem krásné prázdniny :-)