5.5.2010 O víře a květináčích

Přesazovala jsem dnes kytky. A zatímco jsem mechanicky brala do ruky květináč za květináčem, myšlenky se mi toulaly někde úplně jinde.
Neustále mi totiž zněla v hlavě věta: "Poklad víry máme v nádobě hliněné." (2 Kor 4,7)
Mimochodem, co se vám vybaví při slovech "hliněná nádoba" ?

Já vím, možná bych si měla představit nějakou tu vznešenou hliněnou, pěkně vykrouženou vázu nebo zdobenou amforu, jenže mně se vždycky vybaví právě jen nějaký ten květináč. :-)

Tak jsem tak sázela a sázela a přemýšlela o víře a květináčích. A napadlo mě, že:

- je jedno jak květináč vypadá. Jestli je barevný, lesklý nebo jen úplně obyčejný z pálené hlíny. To, co ho dělá krásným je jeho obsah - kytka , která v něm roste. Tak i u lidí není důležité to viditelné na povrchu, ale to, co nosí každý uvnitř.

- jsme opravdu křehcí. Tolik křehcí, že stačí malé "ťuknutí" a jsou z nás "střepy". Naštěstí zkušený Zahradník ví, jak s námi zacházet a bere nás do ruky jemně a něžně.

- aby kytka mohla růst, musíme o ni pečovat. Nestačí jen zasadit a čekat, co vyroste. Kytka potřebuje vodu, světlo a teplo. Aby mohla naše víra růst, potřebuje denně "zavlažovat" modlitbou a vystavit se světlu Ducha svatého. Také nesmíme zapomenout na "odstraňování plevele" ve svátosti smíření.

- pokud má květináč dobře sloužit, musí být z pálené hlíny, musí projít ohněm, aby byl pevný. Tak i my musíme v životě projít mnohými zkouškami a obtížemi, díky kterým budeme pevní a budeme "držet pohromadě".

- mnohem větší radost budeme mít, když se o tu "krásu v květináči" podělíme s druhými.

Přeji vám i sobě, aby naše víra rostla, kvetla a košatěla k radosti Boží i všech kolem nás