Všimla jsem si jí na dnešní ranní školní mši. Holčičky, asi tak desetileté.
Právě se vracela od oltáře od svatého přijímání.
Přála bych vám ji vidět. Ten úsměv, ta radost, ty rozzářené oči ... A její radost byla zřejmě tak veliká, že si na cestě od oltáře začala .... poskakovat :-). Zatímco ostatní vážní "dospěláci" kráčeli důstojně a s vážnými tvářemi tam i zpět.
Tak mě tak napadlo, jak jsme na tom my ? "Poskakuje" nám radostí srdce, když příjmeme Ježíše v Eucharistii?
Myslím, že by občas nezaškodilo, kdyby na nás ta radost ze setkání s NÍM byla trochu víc vidět.
Moc díky, tak bych to mělaasi taky cítit, úsměv na tváři :-).Skvělý článek.
Díky!!!:-) 2zipet: přesně tak!;)
Nebudete-li jako děti...:-)
Taky bych si občas radostí poskočil, ale když ono poskakující dítě vypadá trochu jinak než poskakující dospělý:-).
:-):-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.