29.1.2010 Připadám si jako Izraelita

Připadám si jako Izraelita. Přesněji řečeno jako Izraelita, který právě prochází Rudým mořem. Hned vysvětlím.
Určitě už jste to také zažili. Najednou máte pocit, že se na vás události řítí ze všech stran - zkoušky ve škole, nejrůznější povinnosti, starosti, nemoci, neodkladné úkoly .... (aspoň u mě to tak poslední dobou vypadá :-)  )
Chvílemi se zdá, že že vás to všechno pohltí a "zatopí". A možná se cítíte podobně, jako se cítili Izraelité, když procházeli po dně moře, obklopovaly je masy vod a vypadalo to, že je už už zaplaví.
Co dělat? Jít nazpátek? Kdepak, to přece nejde.
Zastavit se, sednout si a čekat "jak to dopadne" ? Ani to není možné.
Jediné, co člověku člověku zbývá, je jít a jít,  pořád dál  (přestože cíl cesty ještě není vidět) a důvěřovat, že TEN který nás vede, ví co je pro nás nejlepší a že nás vede něžně a láskyplně.
Přeji nám všem, ať máme vždycky odvahu nejen jít, ale i dojít.