Pane, nauč mě modlit se !

Tolik let už přicházím před tvou tvář,
abych se modlil,
a stále to neumím tak, jak toužím...

Stále se neumím dívat na tebe
a vidět, jak se díváš ty na mne,
stále neumím nemít střed své bytosti v sobě,
ale mimo sebe - v tobě,
stále neumím opouštět sebe
a znovu se v tobě nalézat,
stále nedokážu, aby do mé otevřené svobody
vplývalo tvé absolutno...
A to všechno modlitba vyžaduje!

Příliš se držím sebe, Pane.
Příliš se mám.
Neumím se sebe pustit.
Bojím se, že sebe ztratím,
když se pustím do hlubiny tvé přítomnosti.
Nemám dost víry,
že se mi v tobě otevírá nová existence,
že se mi v tobě nabízí nový život.

Bývá mi někdy při modlitbě
jako parašutistovi,
který se má svěřit hlubině pod sebou
a nemá dost jistoty,
že se mu padák otevře...

Jak velice potřebuji víru v tvoji dobrotu!
Jak velice potřebuji pokoru!
Jak velice potřevuji vědět,
že se na mě díváš,
že mě miluješ...!

(z knihy Jana Merella - Setkání s Ježíšem)