Malá můra a hvězda - Bruno Ferrero

     Jedna malá můra s něžnou duší se zamilovala do jedné hvězdy. Svěříla se s tím své matce a ta jí radila, aby se raději zamilovala třeba do stínidla. "Hvězdy nejsou stvořeny k tomu, aby se k nim dalo letět. Zato k lampám se dá krásně létat."
     "V lampě můžeš aspoň na něčem přistát," přidal se otec. "Když poletíš ke hvězdě, nepřistaneš na ničem."
     Ale můra nedala na rady jednoho ani druhého. Každý večer, jakmile zapadlo slunce a vyšla ta hvězda, vydala se na cestu za ní. A každé ráno, když svítalo, se vracela, nesmírně vyčerpaná a unavená marnou námahou.
     Jednou si ji otec zavolal k sobě a řekl jí: "Za celé dlouhé měsíce nemáš ani kousek křidélka popáleného a bojím se, že se nespálíš nikdy. Všichno tvoji bratři jsou už nádherně ožehnutí, protože denně obletují pouliční lampy. A všechny tvé sestry se už krásně připálily, jak obletují lampy v domě. Dej se do toho, ať už máš taky nějakou krásnou popáleninu. Taková silná pěkná můra jako ty, a nemá znamení dospělosti.
     Můra opustila otcovský dům, ale nedala se ani do obletování pouličních lamp, ani se nepustila za lampičkami v domě. Pokračovala ve svých pokusech, aby dostihla svou vytouženou hvězdu, která byla vzdálená tisíce světelných let. Můra ale přece věřila, že se její hvězda jednou zachytí v nejvyšších větvích starého dubu.
     A tak zkoušela znovu a znovu, noc za nocí dosáhnout své hvězdy. Přinášelo jí to radost, a i když své hvězdy nikdy nedosáhla, žila tak až do svého pozdního věku. Rodiče, bratři i sestry byli už dávno mrtví, protože uhořeli, ještě když byli mladí.

---------------

     Hvězda naděje, to je rozpoznávací znamení. Každý den by měl člověk prosit s vírou, aby se odvážil nemožného. Kdo si přeje spolupracovat s Kristem, a tím vlastně přetvářet celý svět, bude jiný než druzí. Bude neposlušný tam, kde ostatní budou poslouchat, udělá to, co ostatní odsoudí jako nesmysl. Svět mu bude připadat jako vězení, když ostatní budou mluvit o svobodě, a bude svobodný očima své víry, když ostatní budou zoufalí a budou se cítit uvězněni. Dělat takové nemožné věci mohou ti, kteří znají hlas svého Pána.
     Pokud má člověk na nebi nějakou hvězdu svého života, neměl by ztrácet čas tím, že by si pálil křídla u nějaké lampičky.

(z knihy  Příběhy pro potěchu duše ; Bruno Ferrero)