všechno možné i nemožné pro vaše pobavení a povzbuzení (možná i k zamyšlení)

Diskutovat s bližním znamená vyměňovat

5. 10. 2009 22:03
Rubrika: K zamyšlení

(z knihy M. Quoista - Mezi člověkem a Bohem)

     Všiml sis, že po četných debatách každý odchází ještě pevněji přesvědčen o tom, že má pravdu? Proč? Protože nejde o argumenty, ale o lidi, kteří za nimi stojí. Diskuze není jen výměnou myšlenek a názorů, ale povětšině zápasem mezi dvěma lidmi a zvláště mezi dvojím cítěním.
     V diskuzi mysli vždy na druhého. "Zvrátíš-li jeho argumenty a jeho závěry", řekni si, že v devíti případech z deseti současně ubližuješ člověku, který je postavil. Vyhrál jsi? Ne. Přispíváš tím jen k tomu, aby se ten druhý přesvědčil o tom, čím si snad zprvu nebyl tak jist. Nutíš ho, aby hledal nové, silnější argumenty než byly ty předešlé. Ale ty pokračuješ v debatě, svou nesmiřitelnou logikou ho vháníš do úzkých. Nakonec je umlčen. Jsi tentokrát vítězem? Vůbec ne. Vnitřně jsi ho nepřesvědčil. Naopak. Ten druhý si zcela tiše řekne: "Ano...,ale,,,", a vycházeje z toho ale, bude se jeho pokořené nitro snažit - dnes nebo zítra - přinášet nové argumenty.
     Zraňuješ druhého, když ho ve všem odsuzuješ slovy:
     "tvé argumenty absolutně neobstojí!"
     "Jsi úplně vedle!"
     "To nemá s problémem vůbec nic společného!"
     Zraňuješ druhého, když jsi ironický:
     "Chudáku, na to jsi moc starý, abys tomu rozumněl."
     "Něco se ti zdá..."
     Zraňuješ druhého, jsi-li zlý, přestože se usmíváš:
     "Víš, že uvažuješ jako chlapec?"
     "Měl by ses léčit..."
     "Jsi úplný blázen..."
     Nebuď tvrdošíjný; nejprve se musí zahojit rána, kterou jsi zasadil. Upřímně se omluv. Nemáš-li k tomu odvahu, pokorně mlč a hleď být příjemným, abys zmírnil způsobenou bolest.
     Urazil-li tě ten druhý, pak je to proto, že jsi ho urazil ty. Zastav se, uvolni se, uklidni a obvaž ránu.
     Když ten druhý řekne:
     "To je jasné, nemám maturitu..."
     "Ovšem, já nestudoval..."
     "Nemám zkušenosti, jsem příliš mladý, abych tomu rozumněl..."
     ponížil jsi ho. I když je tvá převaha skutečná, musíš to opět napravit. Uznej, že tvoje mínění není v tom určitém bodě rozhodující, uznej bohatost odlišného názoru:
     "To, co říkáš, je zajímavé; víš, já jsem trochu moc intelektuál, schází mi styk se životem."
     "Uvažuji už jako starý člověk. Tvoje stanovisko je pro mne obohacení, vím teď zase něco nového."
     ...A ten druhý nebude před tebou vypadat jako chudák, který přijímá, ale jako rovnocenný partner, se kterým je možná výměna názorů.
     Chceš s bližním diskutovat? Získej si nejprve jeho sympatii, a chceš-li ji získat, sám začni tím, že mu především daruješ přátelství. I když ten druhý se ti jeví jako protivník, jako cizinec, seber se, pomodli, a považuj ho za přítele, bratra, za Krista.
     A dříve, než začneš mluvit, osvoboď se od problému, názorů, řešení. Udělej ve svém nitru místo. Tvá pýcha a sebeláska jsou špatnými rádci. Tvá ctižádost vše pokazí. Diskuze musí být vedena bez předsudků a musí tu být vzájemná ochota příjmout argumenty toho druhého.
     Nepřikládej všem problémům stejnou důležitost a neplýtvej toutéž energí k úvahám o tom,
     který prací prášek je lepší, neškodí, a bělí prádlo, nebo kam by bylo šikovnější dát vypínač v předsíni, jaké jsou přednosti a nevýhody televize, co s problémy kolonizace...
     Před debatou, a hlavně před tím, než se budeš rozčilovat, soustřeď se vteřinu, a objektivně posuď důležitost námětu.
     Začni vždy nečím kladným, tak abyste si oba mohli jeden druhému říct ano a nikoliv ne; jinak se mechanizmus opozice a boje rozpoutá, a ano se postaví proti ne, a ne proti ano.
     Druhý odbíhá od své myšlenky. Ty také. A proto se ocitáte tak daleko od sebe. Ve skutečnosti jste si docela blízko, vaše názory nejsou v rozporu, naopak - velmi často se doplňují. Pokus se o to, abys porozumněl názoru druhého, chceš-li, aby pochopil to, na co jsi přišel ty.
     Třínedělnímu kojenci se dává 540g mléka denně, tříměsíčnímu děcku dáváme 720g, dospělému dáme biftek a nemocnému starci slabou hovězí polévku. Dáš-li biftek kojenci, nestráví ho. Proč nedat každému právě tu dávku pravdy, kterou dnes může strávit? Buď trpělivý! Chceš-li dát příliš, riskuješ, že ten druhý "nestráví nic".
     Každému se někdy stane, že musí změnit své mínění a někdy velmi rychle; zřídkakdy dojde k tomu, že někdo změní svůj názor na základě argumentace druhého člověka, který se rozhodl ho přesvědčit. I když jsi se z upřímné snahy o pravdu rozhodl, že někoho duchovně dovedeš výše, neříkej: Já mu to dokážu, že nemá pravdu, nýbrž: Já mu pomohu, aby pravdu odhalil sám.
     Velmi často je ten druhý byl ochoten přijmout "pravdu" jako takovou, ale odmítá příjmout "tvou pravdu". Proč si děláš na pravdu monopol? Pravda existuje nezávisle na tobě; vydáváš-li ji za svůj majetek, v devíti případech z deseti ji to jen zatemňuje.
     Chceš-li mít ve svých debatách úspěch, zapomeň na sebe, respektuj druhého, nebuď jako boháč, který druhému dává almužnu, nýbrž buď jako ten, který přichází k příteli, aby se s ním spojil a spolu s ním odhalil pravdu.
     Jedná se o nějakou pravdu náboženskou? Pak nikdy nezapomeň, že křesťanství se nedá dokazovat rozumováním a argumenty, neboť u křesťanství nejde v prvé řadě o doktrínu, ale o osobu. Pravda je Ježíš Kristus. O Ježíši Kristu se nedebatuje. Toho přijímáme. Diskutovat o náboženství znamená především vydat svědectví a druhému pomoci, aby potkal Ježíše Krista.   

Zobrazeno 935×

Komentáře

František Čech (zvoník)

Díky moc za tenhle příepěvek, myslím, že by se měl přidat ke každé diskusi tady na signálech.

Albrecht

DZKS!<br />
Ovšem Jaroslav Durych, Evelyn Waugh a Jakub Deml jsou rozhodně lepšími vzory k vedení diskuse, než to ufňukané, slečinkovské, růžovoučké a citlivoučké shora uvedené...

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz