9.5.2009 Optimismus nebo naděje ?

Několik lidí se mě v poslední době ptalo, proč v názvu mého blogu přibylo jedno slovo. Už to není "blog optimistky", ale navíc ještě i "nadějistky". Takže proč?
Jak plyne čas a já stárnu (netroufám si říct, že moudřím :-) ), tak si čím dál víc uvědomuju ten velký rozdíl mezi optimismem a nadějí.
Jistě, být optimista, to je príma věc. Být za všech okolností dobře naladěn, mít dobrou náladu, rozdávat ji na všechny strany plnými hrstěmi, věřit, že všechno bude dobré ....Ale postupem času člověk pozná, že je to trochu jinak. Že nestačí jen optimisticky věřit, že "všechno dobře dopadne", ale mnohem důležitější je mít naději "že všechno v mém životě (i to co mě bolí, trápí a sužuje) má nějaký smysl", že Bůh o mně ví, má mě rád a vše čím mě vede a vše co mi posílá do života, tak to vše je jen a jen pro mé dobro a k mému růstu.

V jedné mé oblíbené knížce (Setkání v Jeruzalémě, Derek Prince) se píše: "....nepotřebujeme chápat, potřebujeme důvěřovat. Důvěřovat Bohu, to není pocit. Své pocity člověk vždycky změnit nedokáže, ale může prosadit svou vůli."

Naděje neutěšuje, ale dodává odvahu.
Jeden rabín řekl : "Optimismus je pasivní postoj, naděje je aktivní. Aby byl člověk optimistou nepotřebuje mít odvahu, jen jistou dávku naivity. Ale k tomu mít naději potřebujete pořádnou dávku odvahy."

Přeji vám i sobě spoustu této odvahy k naději.

Optimistka (nadějistka)