11.5.2009 O ovoci

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ( zůstanu ) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci." (Jan 15, 1-8)

Tento úryvek z Písma mám moc ráda.
Pokaždé, když ho slyším, vzpomenu si na svého dědečka. Už mezi námi není spoustu let, ale vzpomínka ně něho je pořád velmi živá.

Můj dědeček měl na zahradě za domem krásnou jabloň. Každý rok rodila obrovská, šťavnatá letní jablka.
Ještě dnes, po mnoha letech, si dokážu vybavit jejich chuť i vůni.
Jenže každoroční hojná úroda nebyla zadarmo. Dědeček musel o strom dobře pečovat. Jako děti jsme s úžasem (a trochu s nelibostí) přihlížely, jak prořezává a čistí větve. "Vždyť to ten strom musí bolet," říkali jsme si.
Každé jaro, sotva jabloň odkvetla a v jejich větvích se objevila malá zelená nezralá jablíčka, vzal dědeček koš, vylezl na strom a začal ta jablíčka protrhávat. To už jsme my děti vůbec nechápaly.
Proč ta jablka nenechá na stromě? Byla by přece mnohem větší úroda.Proč trhá i ta jablka, která vypadají zdravě?
Jenže dědeček moc dobře věděl, co dělá a také nám to vše vysvětlil. Kdyby totiž jablka neprotrhal, strom by neměl sílu na tak velikou úrodu a nakonec by všechna jablka byla malá a k ničemu. Také hrozilo, že kdyby zůstala všechna na větvích, mohly by se některé větve pod jejich tíhou zlomit.

V našem životě je to podobné. Abychom mohli "nést dobré ovoce" , je občas potřeba trochu to v našem životě "prořezat, pročistit a protrhat". Zbavit se zbytečností, které nám ubírají sílu, nejrůznějších sklonů, zbytečných tužeb, nákloností, starostí... I když se třeba zdá, že neškodí. Ony ale "rozmnělňují" naše síly.
Ale pokud je neodstraníme, budou nám brát sílu k tomu, abychom byli dobrým, chutným ovocem, které láká "k ochutnání" a "voní po Bohu".

Mějte se hezky

optimistka (nadějistka)