30.11.2008 "Toto je den, který dal nám Pán"

Tahle příhoda se mi stala někdy začátkem podzimu. Byl to opět jeden takový uspěchaný a ustaraný den. Však to znáte: najednou je člověk zavalený nejrůžnějšími úkoly, problémy, starostmi a máte pocit, že nezvládáte vůbec nic. V takových chvílích je nejlepší zastavit se (bez ohledu na to, jak právě "stíháte" ne bo ne :-) ), ztišit a usebrat, protože "čas strávený modlitbou není nikdy čas ztracený".

A protože jsem právě procházela centrem města, zašla jsem do kostela sv. Jakuba ("brňáci" mi dají za pravdu, že je to takový velmi klidný ostrůvek ticha uprostřed Brna :-) )

 Takže tam tak sedím unaveně a schlíple v lavici, stěžuju si Pánu jak jsem unavená a ustaraná a jak se "lopotím a jsem obtížená".Říkám: "Potřebuji , Pane, "občerstvit" a povzbudit, prostě to nějak nezvládám."

V tu chvíli jsem za sebou zaslechla blížící se kroky, které se vzápětí zastavily u mé lavice. Najednou vedle mě stojí bělovlasá usměvavá paní a polohlasem mě zdraví: "Nádherný Boží den vám přeji."Nic víc, nic míň. Ještě jednou se na mě povzbudivě usměje a jde dál jakoby se nechumelilo.

Musím  říct, že jsme se nejdřív lekla a hned potom zastyděla. Já tady lamentuju a naříkám a přitom vlastně každý takovýto, byť uspěchaný, den je obrovským Božím darem. Také pozváním. Bůh mě chce tady a teď. V tomto okamžiku. V této situaci. I když mně se možná zdá, že to právě nezvládám. Však On mi dá dost síly a vytrvalosti, abych to všechno zvládla.

Najednou jsem pocítila velkou radost a vděčnost. Taky sílu a povzbuzení. Vycházela jsem z kostela a v hlavě mi zněla ta známá písnička: "Toto je den, který dal nám Pán, veselme se a radujme se v něm..."

Mějte se všichni krásně, adventně a přeji vám klid, pokoj a radost v duši.

Vaše optimistka