Pohled - M. Quoist

Nyní zavírám oči, Pane,
poněvadž dokončily dnešní službu.
Můj pohled vrátí se do duše
po celodenní procházce lidskou zahradou.

Dík. Pane, za mé oči, otevřená okna do širokých obzorů;
dík za pohled. který přenáší moji duši jako paprsek přenáší světlo a teplo tvého slunce.
Prosím tě v nočních temnotách za své oči, aby při ranním rozbřesku světla, když je otevřu,
byly připraveny sloužit mé duši a svému Bohu.

Učiň, Pane, aby mé oči byly jasné,
aby můj přímý pohled budil hlad po čistotě;
učiň aby můj pohled nikdy nebyl
zklamaný,
znechucený,
zoufalý.
Ale aby uměl
obdivovat,
nadchnout se,
pozorovat.

Dopřej mým očím, aby se uměly zavřít a lépe vidět tebe;
aby se nikdy ze strachu neodvracely od světa.
Dopřej mému pohledu hloubky, abych poznal tvoji přítomnost ve světě,
a učiň, aby se nikdy nezavíral před bídou lidí.

Ať je můj pohled, Pane, čistý a pevný,
ale ať umí být také něžný,
ať se naučí mé oči i plakat.

Učiň, ať můj pohled neposkvrňuje to, čeho se dotýká,
ať nepřivádí do rozpaků, ale uklidňuje,
ať nezarmucuje, ale ať dává radost,
ať nesvádí, ale ať zaujímá,
ať zve a povzbuzuje k přemáhání.

Ať uvede do rozpaků hříšníka, protože v něm pozná tvé světlo,
ať není výčitkou, ale povzbuzením.
Ať je voláním, znělkou trubky, která přiláká všechny ke dveřím,
ne kvůli mně. Pane,
dnes večer opět znovu
odevzdávám ti svou duši;
odevzdávám ti svoje tělo;
odevzdávám ti svoje oči,
aby dívaje se na lidi, mé bratry,
aby ses na ně díval ty sám,
mýma očima jim projevil svou lásku.