Bambus (čínská povídka)

V jedné velké zahradě rostl bambusový strom. Rok od roku byl silnější a krásnější. Majitel zahrady měl z něho velkou radost.
Jednoho dne se však před ním zastavil a řekl: “Milý bambusový strome, budu tě potřebovat!”
A strom odpověděl: “Pane, jsem připraven, použij mě, jak chceš a k čemu chceš.”
Pánův hlas zvážněl: “Když tě použiji, musím tě ořezat!”
Tu se strom zachvěl: “Ořezat? Mě? Svůj nejkrásnější strom v celé zahradě? Ne, to ne, prosím tě! Použij mě ke své radosti, pane, ale neořezávej mě!”
Tu Pán zvážněl ještě víc: “Neořežu-li tě, nemohu tě upotřebit.”
V zahradě se rozhostilo naprosté ticho. Vítr zatajil dech.
Potom sklonil bambus svou nádhernou korunu a řekl pokorně: “Pane, nemůžeš-li mě použít jinak, pak mě ořež!”
Pán odvětil: “Můj milý bambusový strome, budu ti muset ořezat také listy a větve!”
“Ach, pane, ušetři mě toho! Chceš-li, znič mou krásu, ale ponech mi listy a větve!”
“Neořežu-li ti listy a větve, nemohu tě upotřebit!”
Slunce skrylo svou tvář. Nějaký motýl ustrašeně odlétl.
Zasažen do hloubi duše, bambus zašeptal: “Pane, pak mi ulom větve!”
“Můj milý, musím udělat ještě víc. Musím tě uprostřed rozříznout a vyjmout tvé srdce. Kdybych to neudělal, nemohu tě použít!”
Nato se bambus sklonil až k zemi: “Pane, pak tedy řež!”
Pán zahrady tedy porazil bambusový strom, ořezal větve, rozdělil ho na dvě části a vyřezal dřeň. Suchými poli ho pak donesl k prameni. Bambusovým kmenem spojil pramen s vodní strouhou v poli. A rozříznutým bambusovým tělem začala proudit čirá, třpytivá voda do kanálu a na vyschlá pole, aby je zavlažila a dala tak vzrůst bohaté úrodě. Nádherný bambusový strom se tak stal velkým požehnáním.
Na všechny strany roznášel vodu - k životu pro všechny.