6.6.2008 Balóny

"Jéé, mami, hele - balóny !", křičí moje nejmladší dcera a nadšeně píchá prstíkem do vzduchu.
Právě jsme vycházeli z večerní mše z našeho kostela a naskytl se nám úžasný pohled na vzdouvající se a nafukující se barevné látkové koule.
"Pojďte, jdeme se podívat zblízka, za chvilku poletí," navrhuju a všichni nadšeně utíkají k balónům.
S úžasem a respektem (a se zakloněnými hlavami :-) ) sledujeme, jak se balóny pomalu , pomaloučku plní horkým vzduchem a jak začínají stoupat k nebi.
V tu chvíli se mi vybavil text jedné z písniček Marka Ebena:

"...A tak má každý balón svoji duši
duši neviditelnou, co ho nese vzhůru
dál mi to rozebírat nepřísluší
na to jsou odborníci nahoře na kůru
a když má duši balón, mám ji taky
a ta mi poskytne jedinečnou šanci
že kdybych odhodil ty saky paky
tak bych se vznašet moh se stejnou elegancí."

No ano, s naší duší je to podobné, jako s těmi balóny. Aby naše duše mohla stoupat "vzhůru" - k Bohu, musí v ní hořet a planout - láskou k Bohu a lidem. Musí být naplněná dechem Ducha svatého.
A když odhodíme ještě i zaváží, která nás táhnou dolů k zemi - naše hříchy, slabosti, špatné sklony, touhy po marnostech ..., potom budeme k nebi stoupat mnohem , mnohem rychleji.

Takže:  "vzhůru srdce" , ať je máme u Pána.

Mějte se všichni krásně.

Vaše optimistka