28.5.2008 Nástroj v ruce Boží

Kdo mě zná trochu blíž ten ví, že mi čas od času zazvoní mobil a ozve se úryvek melodie Petra Ebena. Jsou to zhudebněná slova sv. Františka: "Učiň mě, Pane, nástrojem..."

Je to proto, abych si vždycky znovu připomněla, že jsem opravdu jen a jen "nástrojem" v ruce Boží. Nic víc.

Mimochodem, co se vám vlastně vybaví , když se řekne : "Být nástrojem..."?

Nemůžu si pomoct, ale mně se vždycky vybavilo dláto. Takové to sochařské nebo kamenické.

Dejme tomu, že chce sochař (Sochař :-) ) vytvořit krásnou sochu. Má před sebou velký kus skály a sahá po nástroji - po dlátu. Aby ale vzniklo něco opravdu krásného, musí tím dlátem do té neotesané skály hodně bušit a třískat. Někdy to ten "nástroj" dost bolí.

Občas se stane, že se dláto tou stálou prací otupí a potřebuje nabrousit. To taky hodně bolí.

Občas dláto "odpočívá" a cítí se nepotřebné, odložené a samo. Hm, to bolí snad ještě víc (nedávno mi jedna milá duše v dopise napsala, že si připadá jako "odpočívající nástroj Boží"). Ale to jenom tak vypadá. Kamenník na nástroj nezapomněl. Jenom právě používá jiné dláto - jemnější nebo hrubší - podle potřeby.

Ta silnější a větší dláta snesou "hrubší zacházení". Však to znáte, občas potkáte člověka, posloucháte, jak vám líčí svoje osudy a vy si říkáte: "Jak jen to všechno může vydržet?"

S tím menším dlátem se nemusí tolik třískat. je spíš na jemnější práci, mnohdy velmi zdlouhavou a náročnou na čas. Však má také Umělec s tímhle "slabším" nástrojem hodně, hodně trpělivosti.

Nejdůležitější na tom všem ale je, že nakonec Umělec vytvoří nádherné, úžasné a podivuhodné dílo, na kterém se podíleli všichni: jak my "slabí", tak i ti druzí - silní. Každý z nás je při práci na Umělcově díle důležitý a potřebný.

Mějte se všichni krásně slunečně a přeji vám všem i sobě, abychom byli těmi nejlepšími nástroji v rukou Božích.

Vaše optimistka

P.S. Jedna moje kamarádka si připadá jako sázecí lopatička :-))