O komunikaci

Když jsem před několika dny ráno vešla do pokoje svého nejstaršího syna, abych ho vzbudila, napadlo mě, že bych tu mohla cosi napsat o komunikaci s teenagery.

Jenže jsem narazila na problém. Jak totiž popsat ty nedefinovatelné zvuky, které můj syn používá při konverzaci? Jak převést do psané podoby něco, co zní tak trochu jako bučení domácího skotu a tak trochu jako bručení medvěda omylem probuzeného ze zimního spánku? Naprosto nemožná věc. Vždyť i já sama mnohdy pouze podle intonace zabručení a jeho délky odhaduji rozdíl mezi otázkou, odpovědí, rozhořčením, nadšením nebo radostí.

Dejme tomu, že to nějak opíšu slovíčkem "HM", i když musím přiznat, že je to náhražka velmi, velmi ubohá.

Takže tady je příklad rozhovoru po návratu za školy:

JÁ: "Ahoj !"

ON: " HMM !" (neutrálně)

JÁ: "Jak ses měl ?"

ON: "HMMM." (znechuceně)

       "Co bude k jídlu ?" (všimněte si, teenageři umí mluvit srozumitelně, ale pouze

        tehdy, když od vás něco potřebují)

JÁ: "V lednici máš kuře a brambory, tak si to ohřej v mikrovlnce."

ON: "HMMMM !!!" (potěšeně)

A zatímco do sebe hází oběd, konverzace pokračuje:

JÁ: "Co známky ?" (vím, nic originálního, ale my rodiče jsme všichni stejní)

ON: "HMM"  (otráveně)

JÁ: "Máš se něco učit?"

ON: "HMM"  (netrpělivě)

       "Ještě bych si přidal."

Po chvíli ticha, přerušovaného pouze mlaskáním:

ON: "Něco bych potřeboval."

JÁ: "HM" (s předstíranou roztržitostí)

ON: "Mám mít referát do biologie."

JÁ: "HMM"  (nezúčastněně)

ON: "Pomohla bys mně? Je to na téma "Páteř a její funkce".

JÁ: "HMMM" (neurčitě)

ON: "Mááámkóóó !!!"

To už se smějeme oba.

JÁ: "Tak jo, tak mně to ukaž."

Hlavně, že jsme se domluvili.

Milí lidé, přeji vám, abyste si se svými blízkými vždy rozuměli a vždy se s nimi nakonec nějak domluvili. Mějte se hezky.

                                                                       Vaše Optimistka