6.10.2007 Šla Nanynka do zelí

Moje dcera ležela v posteli (léčila si angínu) a nudila se. Když už jsem jí zodpověděla (neptejte se jak) všechny její všetečné otázky typu :

"Když ryby spí, mají zavřené oči ?"

"Proč není zebra vybarvená ?"

"Proč se říká, že mraky plují, když vlastně letí ?"

obrátila se na mě s prosbou: "Mamkóó, pojď si zazpívat." A tak jsme si otevřely jednu knížku s říkadly a písničkami a začaly jsme zpívat.

Hned u první písničky nastal zádrhel. Jen pro úplnost uvádím první sloku :

Šla Nanynka do zelí, natrhala lupení.

Přišel za ní Pepíček, rozšlapal jí košíček.

Ty ty ty, ty ty ty, ty to budeš platiti.

Moje až příliš zvídavá dcera začala písničku rozebírat  : "A mami, proč trhala jenom lupení, proč netrhala celý zelí ?"

Začala jsem rozvíjet odvážnou myšlenku o tom, jak asi potřebovala jenom pár zelných listů do salátu.

"A mami, proč jí ten Pepíček rozšlapal košíček ?"

Hlavou mi proběhla kacířská myšlenka, že Nanynka asi byla zapřísáhlá vegetariánka a tudíž i Pepíčka nutila chroupat zelí a on to prostě psychicky nezvládl, ale raději jsem tuto verzi rychle zavrhla.

"To on se tam Pepíček nějak nemotorně motal a nekoukal, kam šlape," pustila jsem se do barvitého líčení a kdyby za mnou v tu chvíli stál Komenský, určitě by mě poplácal po ramenou.

"No, jó," namítla dcera, "ale když to neudělal naschvál, tak proč se na něho tak zlobila ?"

Cítím, že se do toho zamotáváme čím dál víc.

"Asi ji to hodně mrzelo, třeba byl ten košíček hodně drahý," vymýšlím si, až se mi z hlavy kouří.

Dcera má po ruce okamžitě další argument: "Kdyby to zelí prodala, vydělala by si peníze a mohla si koupit novej. "

"To by mohla," rezignuji a vrháme se na další sloku:

Já to platit nebudu, radši se dám na vojnu.

Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej.

Udělám, udělám, na vojnu se přece dám.

"Mamko," přeruší naše zpívání ostrý hlásek, "a proč dělal Pepíček truc rodičům, když se hádal s Nanynkou ?"

Hm, otázka spíš pro psychologa, pomyslím si. "Víš co, pojď zazpíváme si nějakou jednodušší písničku," navrhuji zbaběle a Komenský za mými zády pohrdavě kroutí hlavou.

Dcera radostně souhlasí: "Třeba "Kalamajka mik, mik, mi," navrhuje a vzápětí zazní další ze série zvědavých otázek: "A mamí, co je to MIK MIK MIK ?"

Pokoušejí se o mě mdloby a Komenský za mými zády se mi nepokrytě a škodolibě pošklebuje.

Já prostě NEVÍM, vy ano ?

Milí lidé mějte se všichni krásně  a třeba si i občas zazpívejte.

Vaše Optimistka