všechno možné i nemožné pro vaše pobavení a povzbuzení (možná i k zamyšlení)

4.8.2007 Kráva

13. 3. 2008 14:04
Rubrika: Jak šel život

"Kam koukáš, krávo, blbá ?!" , zavolal na mě nedávno jeden mladý džentlmen z okénka svého auta.

Nepřecházela jsem po přechodu pro chodce dostatečně rychle (ono to dost dobře nejde, když vlečete v jedné ruce vzpouzející se dítě a v druhé nákup a koloběžku ) a mladík musel lehce přišlápnout brzdy svého nablýskaného Audi.

Řeknu vám, byly kdysi doby, kdy by mě tohle oslovení vyvedlo z míry a také hodně zamrzelo. Ale jsem dnes už mnohem starší a zkušenější (neříkám moudřejší :-) ) a navíc jsem nedávno zažila jednu malou příhodu s oním rohatým zvířetem, díky níž mi přirovnání ke krávě vůbec nepřipadá urážlivé.

Na svých prázdninových toulkách jsme se ocitli na jedné polské dálnici. Totálně ucpané. Auta stála v našem směru, v protisměru, na nájezdech, na výjezdech, prostě všude. Na úseku dálnice, který bychom jindy projeli během půl hodiny jsme uvízli na dlouhé 3 hodiny. Zpočátku to vypadalo na náramné dobrodružství, ovšem postupem času nastaly potíže. Čím dál častěji se začaly ozývat věty typu:

- mám hlad

- mám žízeň

- chci kakat

- kdy už tam budeme ?

- budu blinkat

- já se nudím

- myslím, že nám začíná vařit voda v chladiči

- jak dlouho ještě ?

- mamko, on do mě kope !

- mamko, ona se na mě mačká !

- mně je horko

- já už to nevydržím

- nějak divně klepe motor

- atd...

Do toho všeho nesnesitelné horko a troubící auta kolem nás. Přiznávám se, že v té chvíli bylo i mně - optimistce "do ouvej".

Jak jsem tak seděla a zoufale se rozhlížela kolem sebe, jestli neuvidím nějaké odpočívadlo nebo benzínovou pumpu, padly mi oči na NI. Na nádhernou strakatou krávu. Stála na malém plácku zeleně, ze všech stran obklopeného šedivými pruhy dálnice (kdoví jak se tam dostala ?) a vyzařoval z ní klid a pohoda. Vůbec ji nerušil všechen ten ruch kolem dokola, troubící klaksony a rachotící motory. Líně a důstojně přežvykovala trávu a svýma velkýma krásnýma očima se moudře rozhlížela kolem sebe. Jako by se trochu divila tomu všemu mumraji okolo.

V té chvíli jsem jí tak trochu záviděla. Jaképak má taková kráva starosti ? Snad jen s tím, jestli jí víc chutná pampeliška nebo jetel. Nebo jestli jí u ucha zabzučí moucha. Tahle kráva nikam nespěchá, nestresuje se, netrápí se s oblečením, s hypotékou, s kariérou, nepachtí se za ničím... A taky nemusí stát v téhle příšerné dopravní zácpě.

Jak jsme ji tak všichni pozorovali, i na nás padlo trochu toho jejího klidu. Však tady v té zácpě nezůstaneme věčně. Všechno má svůj čas.

A opravdu, ani ne za deset minut se kolona aut konečně pomalu pohnula kupředu.

S díky jsme té polské krávě zamávali a pokračovali v cestě zase o trochu moudřejší.

Tak a to je všechno. Takže až mě zase někdo z vás oslovíte jménem toho úžasného zvířete, tak se nedivte, že se na vás pěkně usměju a ještě vám zamávám (jako jsem zamávala tomu mladíkovi v autě). Připomenete mi totiž jedno milé setkání na polské dálnici.

Mějte se všichni krásně, prázdninově a búúúúďte v pohodě.

Vaše Optimistka

Zobrazeno 1062×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz