Bylo to jedno z těch perných odpolední. Děti se po návratu ze školy předháněly, které z nich mě dříve, dokonaleji a nadobro odrovná.
K mým utýraným uším doléhaly nejrůznější výkřiky, žádosti, prosby a naléhavé otázky.
- "Mamíí, on mně bere LEGO !!"
- "Mamko, posloucháš mě?"
- "Nemám na zítřek věci do tělocviku."
- "Míšovi, se utrhlo ucho !! Uááá !!"
- "Zítra nepoteče voda."
- "Mamííí, on mě mlátí !"
- "Jé, tady leze velikej pavouk !"
- "Došel toaletní papír !!!"
- "Mamko, co je to ultrazvuk ?"
- "Hele, mami "viděl" se píše s "Y" , že jo ?"
Když už tohle "týrání" nebylo snesitelné, neudržela jsem se a křikla:
"TICHO ! Buď budete mluvit jeden po druhém, nebo mi dejte "svatý pokoj" !!"
Na nepatrný zlomek vteřiny opravdu nastalo ticho, které vzápětí narušil tenký hlásek mé nejmladší:
"Já bych taky chtěla "svatý pokoj". Měla bych v něm postel, televizi a domeček pro panenky."
Vzdávám to !
Mějte se krásně a buďte v pohodě.
Vaše Optimistka
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.