Nedávno jsem četla v jedné knize zajímavé přirovnání:
"Vztahy jsou jako pružná guma, malé napětí je dovolené, dokonce žádoucí, má-li všechno držet pohromadě. Jakmile gumička moc povolí, všechno se rozpadne jako ta manželství, v nichž se lidé nikdy nehádají, a proto se jejich vztahy nakonec rozplývají v nicotu...Při přílišném napětí naopak praskne, Je to celé o rovnováze sil."
(z knihy F. Neillové - Tajný život takové normální matky)
I optimistky se občas pohádají a takové běžné manželské hádce se nevyhne asi nikdo. Následující "básnička" mě napadla po jedné takové nesmyslné (až směšné) výměně názorů. Neberte ji moc vážně, je to jen takové hraní si se slovíčky.
DOPLŇOVÁNÍ (se)
Jsi nebe, já pták
jsi dálka, já vlak.
Jsi ráno, já rosa
jsi bez bot, já bosá.
Jsi snídaně, já káva
jsi levý, já jsem ta pravá.
Ty jsi brána, já jsem klíč
ty jsi hřiště, já jsem míč.
Ty jsi rám a já jsem obraz,
ty jsi rána, já jsem obvaz.
Ty jsi prst a já jsem prstýnek
ty jsi skála a já kamínek.
Ty jsi svíčka a já plamen
ty jsi modlitba a já jsem "amen"
Ty jsi noc a já jsem hvězda
a ač se ti to někdy nezdá
já nejsem tvůj protiklad -
tak mě nepřestaň mít rád.
Milí lidé, mějte se všichni nádherně a i když se se svými blízkými občas neshodnete, přeji vám, abyste k sobě vždy našli cestu
Vaše Optimistka
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.