19.3.2008 Veselost nebo radost ?

Také se vám tento týden začaly plnit vaše dopisní (ale i e-mailové :-) ) schránky nejrůznějšími velikonočními přáníčky? Mně ano. Mám spoustu přátel a jejich pozdravy by se daly rozdělit na dvě skupiny. Na ty, které mi posílají mí nevěřící kamarádi a příbuzní a potom na ty, které dostávám od těch věřících.

Na první pohled je rozlišíte velice snadno. Zatímco ty první se hemží kýčovitými zajíčky, kuřátky, pestrými vajíčky, pomlázkami a vůbec všemi možnými jarními motivy, ty druhé většinou zobrazují motiv Zmrtvýchvstání a nějaký citát z Písma. Hlavní rozdíl je ale v obsahu všech těch přání.

Ti první mi většinou přejí  VESELÉ VELIKONOCE , bohatou pomlázku, jarní sluníčko, jarní pohodu a kdovíco ještě, ti druzí mi přejí především RADOSTNÉ VELIKONOCE, Boží požehnání, milost, ochranu a pomoc (nemusím snad říkat, které pozdravy mi udělají větší radost :-) )
Zdálo by se, slova VESELÉ a RADOSTNÉ jsou slova podobná, ne-li stejná, ale není to tak. Asi nejlépe to vystihl M. Quoist v knížce "Mezi člověkem a Bohem" (mimochodem stojí za přečtení):

Hleďme, aby naše srdce bylo radostné.
Ne veselé, to je něco úplně jiného.
Být veselý - to je něco vnějškového, hlučného prchavého.
Radost však žije v nitru, tiše a je zakořeněna v hloubce.
Je sestrou vážnosti: vyskytují se spolu.

Ale proč to všechno vlastně píšu? Vlastně jsem vám všem chtěla popřát, abyste letos prožili požehnané a naplněné velikonoční svátky a abyste měli pravou radost a pokoj v duši.

Mějte se hezky, Vaše optimistka