Až donedávna jsem se blížící se "čtyřicítkou" (nepatřím k těm, které svůj věk tají) vůbec nezabývala. Bylo to pro mě jen číslo v kalendáři a koneckonců, člověk je přece tak starý (nebo mladý?), jak se cítí. Já se cítím na 20 a hotovo.
Jenže mé okolí to zřejmě vnímá jinak a v poslední době se začali ozývat hlasy od příbuzných, známých a "kamarádů":
- Tak už budeš mít taky 40 ?
- To víš, holka, nemládneme.
- Jo, jo, půlku života už máš za sebou.
- Jak to tvoje "významné jubileum" oslavíme ?
- Neuvažovala jsi o změně účesu ? (nosím dlouhé vlasy sepnuté do ohonu)
- Měla by sis pořídit kostýmek. (fakt ho ještě nemám a asi mít nebudu)
- Ty chceš TEĎ začít studovat ??!!
- Nemysli si, už máš svoje léta.
- Tobě vlastně už "potáhne" na 50 !
- To už se nehodí k tvému věku.
- Měla by ses trochu usadit.
- atd, atd...
Proč všechny ty lidičky kolem mě to číslo "40" tak straší ?
Myslím si, že nás ani tolik nelekají přibývající vrásky, kila nebo dioptrie. To, co nás doopravdy děsí je jakási nevratnost a neopakovatelnost našeho života. Takové to "UŽ NIKDY".
- Už nikdy nebudu těhotná (i když ... :-) )
- Už nikdy nebudu mít vlasy dlouhé až po pás.
- Už nikdy nezažiju vzrušení z první pusy.
- Už nikdy nepojedu na školní výlet (leda jako dospělý dozor)
- Už nikdy nebudu o Vánocích tajně chodit kolem zamčených dveří pokoje a
snažit se klíčovou dírkou zahlédnout Ježíška.
- Už nikdy nebudu mít velikost oblečení číslo 38
- Už nikdy nepojedu k babičce na prázdniny
- atd, atd...
Chápu, že některé z nás to může rozesmutnit. Ale to, že něco končí, ještě neznamená, že něco nemůže začít. V Hugo napsal:
"40 roků je stáří mladosti, padesátka je zase mladost stáří."
Tedy vzhůru k mladosti !
Jsou tři možnosti, jak se k tomu "stáří" postavíme. (všimli jste si jak mám ráda seznamy a výčty?) Takže:
1) Obrátíme se k minulosti. Budeme nostalgicky vzpomínat na své první lásky,
začneme sledovat romantické telenovely, číst "červenou knihovnu", kupovat
krém proti vráskám po kilech a žít jenom vzpomínkami na ztracené mládí.
2) Nebo se připravíme na budoucnost. Koupíme si pohodlné bačkory,
začneme v televizi sledovat pořady pro seniory, zapíšeme se do pořadníku na
umístění do domova důchodců a budeme plánovat, co budeme dělat v důchodu.
Pro jistotu se přestaneme zajímat o vše nové, protože už to "nemá cenu".
3) A pak je tu třetí možnost. Ta je nejlepší. Začneme žít teď hned, v přítomném
okamžiku, bez ohledu na čísla v rodném listě.
Já osobně budu dělat toto: (měla bych ty výčty omezit :-) )
- studovat vysokou školu (tedy pokud příští měsíc udělám přijímací zkoušky)
- budu víc sportovat
- konečně si udělám autoškolu
- zajdeme si s manželem častěji do kina
- koupím si barevnější oblečení a šedou vyženu ze svého šatníku
- budu si víc zpívat
- naučím se dělat vitráže
- budu s dětmi víc chodit na hřiště a bude mi jedno, co si o mně myslí druzí
- přestanu se odbývat
- zase začnu jezdit na kole (mám je k těm "čtyřicátinám" slíbené jako dárek)
- prostě zkusím dělat to, co jsem zatím pořád odkládala a hlavně budu
"žít v přítomnosti, protože minulost je už nenávratně pryč
a budoucnost mi ještě nepatří."
Mějte se všichni pohodově, žijte tak, jak chcete a podle svého nejlepšího svědomí.
Vaše Optimistka
Supeeeeer!! Dík za povzbuzení. Letos mi bylo 40 a setkala jsem se s podobnou reakcí okolí a Optimistka vidí všechno z té lepší stránky, tak dík za ten pohled! Jana
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.